Deník z lesa

 

Mrazivý leden nám s sebou přinesl i téma ptáčci, přes zimu o sobě nedávají mnoho vědět a jejich zpěv slyšíme jen výjimečně. Přesto potřebují, abychom na ně mysleli a občas jim přisypali do krmítka nějaké to semínko. Jaké ptáčky však můžeme u krmítka vidět? Na čem si nejraději pochutnávají? Jakým způsobem čelí zimě a co o nich vlastně víme? Tyto otázky jsme se snažili dětem odkrývat skrze širokou škálu nejrůznějších aktivit.

V průběhu prvního týdne jsme dětem představily druhy ptáků, které jsou typické pro Českou republiku. Děti se snažili zjistit, proč mají ptáčci různé zbarvení a z jakého důvodu jsou většinou samičky nenápadné, zatímco samečci se pyšní nádhernými barvami. Jejich zbarvení jsme si předváděli, nejen na obrázkách, ale i na kachnách v nedalekém rybníčku. Ve středu jsme společně navštívili divadlo, představení neslo název Zvířátka a Petrovští. Děti okouzlilo natolik, že tleskaly jako o závod a to dokonce i ve chvílích, kdy se vůbec tleskat nemělo.

Nejoblíbenějším úkolem dětí se stala stavba hnízda, ve kterém se měly schovávat, před mlsnou kočkou. To si pak vytvořily hnízdečka, do kterých si někteří z nich přizvaly i svého kamaráda a pak tiše seděly a ani nedutaly. Kočka měla co dělat, aby vůbec některého ptáčka našla a nakonec odcházela hledat někam jinam. To bylo radosti! Věnovali jsme se také poznávání ptačího zpěvu, řekli jsme si, k čemu slouží a z diktafonu jsme poslouchali nejrozšířenější české opeřence. Byla to pěkná fuška, ale nakonec jsme je odhalili jména všech.

V druhém týdnu jsme si s dětmi zazpívali písničku Čížečku, čížečku, také jsme si hned ukázali, jak takový čížek vypadá a zatancovali jsme si společně Ptačí tanec. Dále jsme se, ale už věnovali další ptačí zajímavosti, peří. Přinesli jsme do školky několik druhů per: holubí, pštrosí a také pero z káněte. Děti měly možnost samy pozorovat, podle čeho se pozná, jestli jeho ptačí majitel umí, či neumí létat a také hádaly, jak asi velký majitel je a čím se živí. Povídali jsme si i o tom, že ne všichni ptáci u nás přes zimu zůstávají, že někteří létají do cizích zemí a lidé jim tam dávají úplně jiná jména, než my tady.

Třetí týden byl ve znamení dravců a z celé ptačí říše se toto téma těšilo největšímu úspěchu. Děti zajímalo, jakým způsobem co jedí, jakým způsobem loví a od pedagogů se dozvěděly i jak dobře a na jakou vzdálenost vidí. Nečinilo jim problém, zapamatovat si nejrozšířenější dravce u nás a dokonce jevily i živý zájem o dravce zahraniční, především o krále ptáků, orla. Není se tedy čemu divit, když se tento týden stala nejoblíbenější dětskou hrou běhačka s názvem Orlí oči, ve které děti lovily papírové hady a aktivita Rychlý, jako sokol, kde děti probíhaly překážkovou dráhou a zdolávaly nástrahy v co nejkratším čase.

Tématem posledního lednového týdne byli cizokrajní ptáci. Věnovali jsme se tedy nejzvláštnějším opeřencům ptačí říše, jako je třeba tučňák, pštros, plameňák, kolibřík, nebo papoušek. Po prohlídce tak rozmanitých a krásně zbarvených druhů ptáků, není nic lepšího, než si zkusit taky nějakého z nich vytvořit. Papír, nůžky, barvičky, lepidlo a už se tvoří. Výsledek stál za to. Co dodat? Snad jen to, že pomyslnou anketu oblíbenosti vyhrál u většiny dětí tučňák.

 

 

 Prosinec vnesl do dušiček dětí z naší lesní školky neklid. Blížil se totiž magický čas Vánoc, které máme u nás doma v lese také moc v oblibě a připravujeme pro děti již tradiční lampionový průvod.

 Ještě předtím k nám ale zavítal Mikuláš s andělem a čerty a přinesl dětem zdravou a chutnou nadílku. Tentokrát byla mikulášská akce opravdu vydařená – skupina studentů z Jihočeské univerzity si připravila pro děti v třísovském lese řadu stanovišť, na nichž děti musely plnit různé úkoly. Nejprve pomohly pastýřům sehnat do stáda všechny ovečky a jednoho berana, andělům zase pomáhaly se sbíráním po lese poztrácených hvězdiček. Jen škoda, že jsme se opět nedočkali sněhu…

 V jurtě vrcholila příprava na vánoční besídku a děti si ji s pedagogy vyzdobili krásnými barevnými řetězy a papírovými vločkami. Ještě s větším zaujetím se ale podílely na tvorbě drobných, ale s láskou vyhotovených dárečků pro své rodiče. Z voskových plátů děti vykrajovaly různé vánoční motivy a vytvořily pro rodiče také voňavé překvapení. Jurtou se nesl sborový zpět koled, největší obliby se těšily koledy Půjdem spolu do Betléma, Pásli ovce valaši a My tři králové.

 Konečně tu byla dlouho očekávaná vánoční besídka a děti netrpělivě vyhlížely své maminky, tatínky nebo i prarodiče. Po sněhu ani památky, ale tím jsme si rozhodně radost zkazit nenechali. Když se do lesa vkradla tma, objevil se u jurty Kašpar, jeden ze tří králů, a vyzval děti s rodiči, aby ho následovali na cestě k malému Ježíškovi. Lampiony se daly do pohybu a udivené dětské oči mžouraly do tmy mezi stromy. Nejprve se dočkaly Melichara s píšťalkou a černého Baltazara. Kousek dál pak na ně čekal překrásný anděl, který dětem nadělil prskavky. Poslední zastávkou byl krmelec, u něhož byli již připravení Marie s Josefem, aby příchozím ukázali malého Ježíška a zazpívali si se všemi koledy. Jak už bývá zvykem, večer jsme zakončili vypouštěním lampionů štěstí, tentokrát však ne od vzduchu, ale po vodě třísovského koupaliště.

 Minul tedy další rok naší lesní školky, rok 2014, který byl pro nás moc úspěšný a ve kterém se nám snad podařilo zasít do duší našich dětiček mnoho krásných okamžiků strávených v nádherném prostředí přírody okolo Třísova.

 

 

 

 V listopadu jsme se věnovali především zvířátkům a jejich přípravě na zimní období. Říkali jsme si, která zvířata usínají v zimě zimním spánkem a o která je třeba se postarat. Pak jsme si povídali o proměnách přírody, střídání ročních období i dne a noci.

 První týden jsme se učili o zvířátkách, která se ukládají k zimnímu spánku a jak se na něj připravují. Zahráli jsme si na veverky i medvěda, sbírali zásoby na zimu, vyrobili si ježka a zpívali medvědí ukolébavku.

 Další týden jsme věnovali zvířátkům, která nás v zimě potřebují. Prohlédli jsme si krmelec a vyrobili ptáčkům jablíčkové krmítko. Navštívil nás svatý Martin a v pytli nám přivezl sníh. A tak zatímco všude kolem ještě rostla tráva, děti se koulovaly hlava nehlava. Navíc, koule nestudily, protože byly papírové. Také jsme si povídali o zvířátkách, která máme doma a která vyžadují naši péči po celý rok a vyzkoušeli jsme si, jaké to je, starat se celý den o pejska. Nám i Šarlotce se to moc líbilo.

 Třetí týden jsme si povídali o proměnách přírody a ročních obdobích, měsících v roce i o našich narozeninách. Zpívali jsme Bude zima bude mráz, hráli jsme na hudební nástroje, vyrobili jsme papírovou skládanku jablka s červem, a dokonce jsme stopovali divočáka. Také jsme si chtěli pouštět draka, ale kvůli špatnému počasí jsme to museli odložit. Dráček nakonec o týden později přeci jen vzlétnul, i když se mu moc nechtělo.

 V posledním listopadovém týdnu jsme se věnovali střídání dne a noci a jejich zkracování a prodlužování v průběhu roku. Zajímali jsme se o všechno, co se děje v noci, o noční živočichy, hvězdy i sny. Povídali jsme si o dnech v týdnu a zahráli si na sovy i můry. Vzpomínali jsme, co se nám v noci zdálo, a vyrobili si malé strašidýlko. 

 

 

Měsíc říjen se nesl ve znamení stromů. Byl teplý a barevný a my jsme si užili povídání o druzích stromů, jejich listech, plodech, dřevu i o jejich nájemnících.

První týden jsme se zaměřili na stromy, které rostou v našem lese, dopřávají nám stínu v horkém létě a chrání nás před deštěm v době jarních a podzimních plískanic. Jaké stromy jsou jehličnaté, jaké listnaté? Poznáte dub, buk nebo borovici? Zodpovědět takové otázky bylo pro naše děti brzy hračka. Hodně jsme si hráli zejména s listy a vytvořili si barevnou paletku s nalepenými listy. Naučili jsme se také, jak poznat stáří stromů, a učili děti úctě k těmto prastarým velikánům.

Druhý týden jsme si povídali o zvířátkách žijících na stromech. Sbírali jsme kaštany, žaludy a někteří z nás i poslední hříbky. Vyprávěli jsme si o ptáčcích, kteří pracují jako stromoví doktoři – o datlech, strakapoudech a žlunách, a dozvěděli se, že vedle ptáků jsou stromy útočištěm zejména nejrůznějších broučků a můr. Vyrobili jsme sovičku z kusu kůry a barevné veverky, o kterých jsme se naučili i pěknou básničku. Velkým zážitkem byla pro děti návštěva písecké Sladovny, ve které byla výstava s názvem Les. Děti se ponořili do tajuplného labyrintu papírového lesa a na chvíli se díky maskám proměnili v různé druhy lesních zvířat.

Třetí týden jsme se zajímali o to, co všechno stromy potřebují k životu. Abychom mohli pozorovat lesní živočichy, vyrobili jsme si papírový dalekohled. Pokročilý podzim, který zabarvil listy do nejrůznějších barev, nám umožnil udělat si růžičky z javorového listí.  Zazpívali si písničku o žížale Julii a z minulého roku si zopakovali známou básničku Znám křišťálovou studánku.

Ve čtvrtém týdnu jsme prozkoumali dřevo jako materiál a povídali si o jeho využití. Poznávali jsme různé druhy dřeva a vyzkoušeli si zatloukání hřebíků. Zjišťovali jsme, co je ze dřeva, a co není, a vyrobili si Keltský stromový kalendář. Také jsme se dověděli, co je to kůrovec, a zazpívali si písničku Já do lesa nepojedu.

 

Protože konec léta se nese ve znamení sklizně a sbírání plodů, zařadili jsme na září téma PŘÍRODA NA TALÍŘI. Děti poznávaly, jaké dobroty a zdravé věci nám příroda dává, ale zároveň jsme je upozorňovaly i na to, co není pro jejich bříška moc dobré .

První týden v září jsme probírali téma žně. Děti zjistili, že na poli mimo různých druhů obilí roste také kukuřice, řepka, ale třeba i slunečnice. Ukázali jsme si, jak se z malého zrníčka obilí stane mouka a z ní pak výborný chléb. Sami jsme si vyzkoušeli jak je to těžké roztlouct zrno na moučný prášek, jak krásně praská kukuřice na horké pánvi, jak se dá využít sláma a jak udělat z mouky těsto, a aby nám ta těžká práce lépe utíkala, naučili jsme se s dětmi písničku Dělání, dělání. No a naše chytré hlavičky jsme zase potrápili při poznávání ukázek plodin, které se pěstují jinde ve světě.

 Další týden byl ve znamení plodů. Společně jsme prošli celý les, abychom objevili plody, co zde na podzim dozrávají. Už v Třísově jsme si všimli hrušek, jablek i švestek. Dále v lese jsme si ochutnali výborné ostružiny i pár posledních malin. Děti také poznali plody, které sbírají v lese zvířátka, jako jsou třeba bukvice, žaludy, kaštany, černý bez, jeřabiny a zjistili, že není vůbec jednoduché nasbírat si zásoby na celou zimu. V jurtě pak měli děti možnost ochutnat některé plody, které u nás v lese nenajdeme a poznávat je podle chuti. Na závěr jsme si také povídali o tom, jak si můžeme uchovat sladké podzimní plody přes celou zimu.

 Ve třetím týdnu jsme probíraly houby. A protože letos byla úroda hub veliká, po lese jsme jich našli opravdu hodně. Ukázali jsme si s dětmi, které houby jsou jedlé, jak se správně sbírají a že ani nejedlé houby v lese se neničí. Na Houbách, které jsme společně objevili, jsme si také ukázali, z jakých částí se taková houba vlastně skládá a k čemu je v lese užitečná. Děti také zajímavým pokusem objevili kde má houba ukrytá svá „semínka“. Samozřejmě jsme do našeho Lexikonu hub přidali mnoho nových dokonce i kouzelných hub nevídaných barev i tvarů.

 Poslední týden jsme věnovali zdravým potravinám. S dětmi jsme si pověděli o tom, jaké jídlo je zdravé a jaké je nezdravé. Proč je pro naše tělo důležité jíst jídla, které jsou zdravá, jak se v našem těle jídlo pohybuje a co to jsou vitamíny. 

 

 

Bláznivé srpnové počasí neušetřilo svých rozmarů ani ty, kteří se s námi vydali poprvé na tábor. Dětem z lesní školky však jen tak něco náladu nepokazí! Zvláště ne, když na ně čeká tak kouzelné téma, jako jsou pohádky.

 První týden jsme věnovali večerníčkům Václava Chaloupky, který ve svých příbězích popisuje život zvířátek a jejich každodenní dobrodružství – a že jich je mnoho! Inspirováni těmito pohádkami jsme si s dětmi zahrály takový hry, kdy se děti staly malými hbitými zajíčky utíkajícími před vychytralou liškou, i ty, kde využívaly svou sílu, jako medvědi. Přestože některé děti budou muset sníst ještě mnoho špenátu, aby se mohly měřit v síle s medvědy, rychlé nohy a hbité reflexy jim všem může leckdo závidět. Nezůstalo však jen u procvičování těla. Při zpívání písně o liščím hrdinovi Tuláčkovi si děti z listí vylepily své vlastní lištičky, které potěšily nejednu maminku.

 Následovala dramatizace pohádek. Kdo by čekal, že několik kulis a rekvizit udělají z dětí opravdové herce! Pohádky, ve kterých si každý mohl zvolit, jakou postavu chce ztvárňovat, odkryly herecký talent dětí, stejně tak, jako jejich smysl pro humor, když při tahání řepy dědovi s babičkou přispěchal na pomoc nejeden tygr, či kobra!

 Hodně pozornosti jsme také věnovali pohádkovým klasikám, jako třeba o Popelce, Šípkové Růžence a Sněhurce. Největší úspěch však slavila Červená Karkulka, kterou děti potkaly po cestě do jurty. Společně ji poté zachránily před lstivým vlkem, který chtěl děti podplatit, aby mu nechali Karkulku napospas. Děti však byly neoblomné a vlka s velikým křikem zahnaly tak hluboko do lesa, že se už nikdy neukázal. Karkulku s sebou děti vzali do jurty, kde jí všechno ukázaly a poskytly jí útočiště, než se úplně přestala bát a opět se vydala na cestu za babičkou.

 Jedním z nejpěknějších způsobů, kterým člověk může projevit svou radost ze života je písnička. Proto jsme ji také vybrali k rozloučení se s pohádkovým měsícem. Nebyla to však písnička smutná, ale veselá, prozářená sluníčkem z Příběhů včelích medvídků. Přidali jsme navíc i několik básniček, třeba tu, o čtyřech malých veverkách, které skáčou v postýlce. Zeptejte se dětí, jestli Vám ji povědí.

 

Zatímco ostatním začaly letní prázdniny, my z lesní školky jsme nezaháleli a po týdnu odpočinku alou do školky. Vždyť co je krásnějšího než sluncem rozehřátý les a jezírka plná pulců? Navíc začaly příměstské tábory, a mohli jsme tak přiblížit krásy lesa spoustě nových dětí.

Červenec je měsícem koupání a vodních radovánek. A právě voda a život v ní byly tématem, na které jsme se s dětmi zaměřili. Vyrazili jsme k třísovskému koupališti se síťkami v rukou a zahájili převeliký lov na různé vodní potvory a zubaté nestvůry. No, žraloka jsme zrovna nevytáhli, zato spousty larev vážek, splešťulí a potápníků. A také jednoho malého candátka. Děti si vyrobily závěsnou rybičku, odlitky ryb a raků a naučily se, že ten fousatý je sumec a ta zubatá je štika.

Druhý týden jsme si pro změnu zaskřehotali, tématem byly obojživelníci. Kdo že to ten obojživelník je? Skáče po lese a jmenuje se skokan. A zpod kamene na vás poulí své vykulené oči bradavičnatá ropucha. Děti zjistily, že žáby nejsou jen ve vodě, ale že jim je dobře také v mechu nebo v hromadě písku a že jejich dětičky mají ještě ocásky a jmenují se pulci. Děti si poslechly nahrávky různých druhů žab a vytvořily si také jednoho zástupce plazů, hada myškyráda.

A protože my všichni máme rádi moře a líbí se nám delfíni a velryby, věnovali jsme jeden týden barevnému podmořskému světu. Škoda jen, že Čechy jsou u moře pouze ve Shakespearově Zimní pohádce, a ne ve skutečnosti. To nás ve školce ale vůbec netrápilo, protože jsme si vyrobili mořské akvárko, zahráli si na chobotnici a zhotovili si kraba poustevníka.

Poslední týden byl zaměřený na pohádkové bytosti žijící ve vodě nebo u vody. Kdo by neznal vodníka nebo vodní vílu? Naše děti ano, a dokonce se s některými vodními bytostmi setkaly! Zavítala k nám také Lochneska, byla moc milá a naučila nás o sobě jednu básničku.

A protože v červenci několikrát vydatně zapršelo, užili jsme si do sytosti nejen té vody v potůčcích a rybnících, ale i té, která padá seshora z nebe. Ještě že jsme se měli před tebou kam schovat, deštíčku. Ani nevíš, jak krásně jsi nám bubnovala na stříšku jurty.